wz
vyleteni.jpg, 78kB
skalka 3.
Rok uplynul jako voda a opět se rozkvetla skalka do plné krásy. Prohlédněte si krásu skalky letošní a napíši vám k tomu i trochu povídání z knížky Vlastimila Vaňka - Skalničky.
 
Skalka se nedá osazovat libovolně nahodile vybranými druhy. Je třeba jisté znalosti rostlin, a to především z hlediska jejich nároků. Například rostliny, které milují plné slunce až úpal, sázíme na plošky orientované k jihu, pro jiné, které milují slunce, ale nesnášejí přímý úpal, je vhodnější východní strana. Některým druhům se daří nejlépe na severní straně nebo ve stínu dřevin, které do skalek také sázíme.
     Důležité také je znát vzrůstnost jednotlivých druhů. Některé skalničky jsou drobné, zakrslé a příliš nerostou. Takové sázíme do společenství drobnějších rostlin a hustěji. Naopak druhům, které bujně rostou, silně se rozrůstají a pokryjí brzy větší plochu, musíme poskytnout více místa a do jejich bezprostředního sousedství nesázíme drobné druhy, poněvadž by je agresivní sousedé brzy potlačili a zničili.
     Týká se to také dřevin, zvláště jehličnatých, které ve skalkách rádi používáme a které jsou zde krásným doplňkem. Je například chybou sázet do malých skalek plazivé jalovce, které časem vytvoří několikametrové exempláře a postupně zakryjí skalku, a nakonec nezbude, než je odstranit. Totéž se týká tak oblíbených klečí. Normální kleč je dosti vzrůstná dřevina, vytvářející časem keře široké až kolem 3 metrů a vysoké 4 metry. Jsou tedy použitelné jen k doplnění okolí skalky, nikoliv ovšem do ní - s výjimkou skalek velmi velkých...